Na den přesně před jednapadesáti lety sepsal ředitel laboratoří pro výzkum a vývoj firmy Fairchild Semiconductors zajímavou studii. Popsal v ní, jak se od padesátých let vyvíjely počítačové procesory. Vcelku stručně – v textu na tři a půl strany – popsal své zjištění. Všiml si, že tranzistorů v relativně cenově dostupných čipech přibývá velkou rychlostí. V grafu tvořil vývoj počtu tranzistorů za poslední léta téměř přímku. Komplexita procesoru při zachování minimální komponentové ceny se každý rok prakticky zdvojnásobila. Jako správný vědec se zamyslel nad tím, co to bude znamenat do budoucna. „Z dlouhodobého hlediska je takové tempo růstu více nejisté, ale nevidím důvod nevěřit, že vydrží stejné alespoň deset let,“ napsal tehdy šestatřicetiletý vědec. Jeho jméno bylo Gordon Earle Moore a právě na svět přivedl svůj „zákon“, který vydržel celému IT průmyslu přes půl století.
Moore ve svém původním textu z roku 1965 popsal zdvojnásobení počtu tranzistorů za poslední léta a předpovídal, že se taková kadence nějakou dobu udrží. Tehdy nejspíš ještě nevěděl, že zhruba za tři roky odejde z pozice ředitele výzkumných laboratoří Fairchild Semiconductors a spolu s Robertem Noycem založí firmu Intel.
O deset let později se ke svému původnímu odhadu Moore znovu vrátil a hypotézu dalšího vývoje přeformuloval trochu střízlivěji – tentokrát předpověděl, že by se další vývoj v komplexitě procesorů mohl ubírat tempem trochu pomalejším. Ke zdvojnásobení počtu tranzistorů v čipu podle něj mělo nadále docházet až po dvou letech.