SDN
SDN (Software Defined Networking) umožňuje konfigurovat a spravovat sítě pomocí softwaru.
Softwarově definované sítě (SDN) využívají virtualizaci síťových funkcí, což umožňuje centrální správu sítě a eliminuje potřebu konfigurovat jednotlivé routery a switche.
Síťové architektury zahrnují řídicí a datovou rovinu. Řídicí vrstva je zodpovědná za řízení toku dat v síti a rozhoduje, která cesta bude pro přenos použita. V řídicí rovině se využívají směrovací protokoly (např. BGP, OSPF nebo IS-IS), protokoly správy sítě (SNMP) a protokoly aplikační vrstvy (HTTP a FTP).
Datová vrstva má na starosti samotný přenos dat mezi zařízeními v síti. Zahrnuje např. ethernetové sítě a mobilní sítě, satelitní komunikace nebo Wi-Fi. Pro lepší představu, datová rovina může zajistit třeba přenos dat mezi cloudovou aplikací a on-premises servery. V tradiční síťové architektuře je řídicí a datová vrstva součástí každého síťového uzlu.
Naopak v SDN je řídicí a datová vrstva oddělena, díky čemuž je možné řídicí vrstvu spravovat centrálně pomocí softwaru. Využívání tohoto konceptu zvyšuje flexibilitu, usnadňuje správu sítě a snižuje náklady na specializovaný hardware. Mezi další výhody SDN patří:
- centralizované řízení sítě pomocí softwarového řadiče;
- transparentnost provozu;
- rychlejší reakce na problémy a změny;
- lepší efektivita a využitelnost zdrojů;
- větší zabezpečení, které je dosaženo pomocí izolace jednotlivých segmentů sítě.
