Nevidomý recruiter Petr Adamec: Nejsem superman, lidem se snažím naslouchat

Petře, ty v Masteru působíš druhým rokem na pozici recruitera, hezky česky náboráře. Jak ses k personalistice dostal?

K personalistice a náboru jsem přičichl opravdu náhodou v době krátce po ukončení VŠ studia jsem se živil překlady z angličtiny. Ve škole pro výcvik vodicích psů mě oslovila známá a má budoucí kolegyně, jestli bych nechtěl zkusit pro nevidomé přece jen trochu netypickou práci – práci v personální agentuře. Jednalo se nejprve o správu databáze kontaktů, třídění životopisů dle kategorií a podobně. Klasická administrativa. Postupně jsem se vypracoval a od životopisů byl už jen krůček k práci s živými kandidáty. Nejprve po telefonu a později i tváří v tvář.

V čem byla práce v personálce jiná než u nás?

Rozhodně byla velmi dynamická a zaměřená na výkon. Na druhou stranu jsem ji vnímal jako dost odtažitou a méně osobní. Kandidáta jsem ztratil z dohledu okamžikem umístění ke klientovi. Nemohl jsem pozorovat, jak se mu v práci, kterou jsme mu našli, daří. To mi chybělo, nějaký následný kontakt s kandidátem. Jestli je spokojený. Jak se dále rozvíjí a roste. A svým způsobem to byla práce i poměrně stereotypní. To v Masteru nehrozí.

Jak oblast náborů změnila pandemie covidu-19?

Asi jako téměř všechno, i pohovory probíhají on-line. Což – to je pravda – vše urychlí. Ale musím přiznat, že mně osobně to úplně nevyhovuje. Neumím asi úplně správně popsat slovy proč. Ale něco mi tam chybí. Možná energie z osobního setkání. Ano, energie, to je správné slovo.

Úplně ti rozumím, taky to tak mám…

Neříkám, že jsem nějaký psycholog, to vůbec. K pohovorům přistupuju s pokorou. Určitě nejsem nějaký superman. Ale snažím se lidem vždycky naslouchat a pochopit, co chtějí. A to se zkrátka o dost lépe dělá naživo. Přes webkameru a mikrofon zkrátka nějaká část informací, nějaká ta energie, nedoputuje.

Máš nějaké zásady na vedení pohovoru? Nějaké oblíbené otázky?

Myslíš jako kde se vidíte za 10 let, nebo nakreslete strom? To vůbec. (smích) Tomu se vyhýbám. Snažím se pohovor vést spíše jako přátelský rozhovor. Aby kandidát viděl, že u nás v Masteru není u výslechu.

A co když to celé nakonec nevyjde? Když v průběhu pohovorů zjistíš, že to nebude to pravé ořechové.

Pak ctím jednu zásadu – vždy dát uchazeči zpětnou vazbu. Nejhorší jsou totiž profláklé fráze typu „My se vám ozveme“. Na to si dávám fakt pozor, vždycky se ozvu a vždycky řeknu, co bylo špatně a proč.

Nemůžu nezmínit, že jsi nevidomý. Svou práci ale s přehledem zvládáš bez zraku a kandidáty provádíš výběrovým řízením spolu se svým věrným čtyřnohým parťákem Amigem. Jak na tuhle skutečnost reagují? Říkáš jim to nějak dopředu?

Neříkám. Nepovažuju to za podstatné. Z fotky to možná někteří poznají, ale většina to určitě při příchodu k nám neví. A ano, asi jsou překvapení. Ale tváří se obvykle spokojeně. Určitou roli icebreakera sehraje tak trochu i Amigo, který každého nadšeně vítá.

Pomáhá ti nějak, že jsi po celou dobu výběrového řízení oproštěn od vizuálních vjemů?

Víš, že mě tohle nikdy ani nenapadlo? Já to už ani nevnímám. Při práci s kandidáty se snažím soustředit hlavně na jejich znalosti. Primárně řeším to, jestli je kandidát přínosný pro Master a jestli my mu nabízíme místo, kde bude spokojený. Jasně, nemám předsudky. A nesoudím kandidáty podle vzhledu, to je pravda. Ale upřímně, doteď jsem nad tím tak neuvažoval.

A co pracovní nástroje, které jako recruiter používáš? Jak se s nimi poslepu pracuje?

Předně musím říct, že nástroje, se kterými já pracuju, nejsou nijak speciálně upravované pro nevidomé. Jejich přístupnost je všelijaká. Člověk se musí snažit, musí bojovat a nesmí to vzdávat. A ono to nakonec jde. Třeba taková recruiterská nástavba LinkedInu je paradoxně mnohem přístupnější než LinkedIn samotný .

Prozradím, že nejsi jediným nevidomým zaměstnancem Masteru. Podpoře nevidomých a osvětě v oblasti přístupnosti se dlouhodobě věnujeme. Bylo to pro tebe osobně nějak podstatné?

Určitě. Tím se mi Master moc líbí a hrálo to pro mě při změně práce velkou roli. Už dříve jsem zaznamenal, že Master spolupracuje se Světluškou a že tu na analýzách a testování přístupnosti dělá nevidomý programátor Roman Kabelka. To mi bylo sympatické a říkal jsem si „Jo, tady bych chtěl dělat.“ Když jsem se třeba hlásil jinam, tak jsem narážel na to, že si málokdo dokázal představit, že bude mít na pozici recruitera nevidomého. Z některých firem mi ani neodepsali. Asi se báli. Nevím. V Masteru jsme dále, lidi jsou tu zvyklí na nevidomé kolegy, nikdo neřeší, že bychom něco nemohli. Takže rozhodně u mě sehrál tenhle faktor velkou roli.

Co dnes zabírá na kandidáty?

Že nejsme korporát, ale menší česká firma. Líbí se jim úspěchy, co jsme dokázali. Celkově zaznamenávám pozitivní ohlasy na naši prezentaci navenek. A taky zabírá, když vypíšeme marketingové pozice. (smích) Tam máme vždy takový přetlak a potvrzuje se, že v marketingu by chtěli pracovat všichni. Ale jen málokdo ví, o co v něm vlastně jde.

Koho aktuálně hledáš?

Asi nejvíc nás pálí Linux administrátor, který by odlehčil týmu adminů. Kluci mají spoustu práce na zajímavých projektech pro velké zákazníky jako jsou Rohlík, Ušetřeno a další. Další pár rukou především v Praze, ale i Brně by jim tedy opravdu pomohl, aby zvládli odbavovat tu hromadu zakázek. A když je řeč o zakázkách, nabíráme i dalšího obchodníka. Protože aktivní obchod je něco, na co se chceme letos ještě více zaměřit.

Když je řeč o otevřených výběrových řízeních, jak probíhají a jaká je tvá role?

Poté, co si s manažerem daného týmu ujasníme, koho vlastně hledáme a sestavíme profil, vydáváme inzerát a já začínám s aktivním oslovováním kandidátů na LinkedInu. Po něm následuje screeningový telefonát, kde představuji Master a s kandidátem se na rovinu bavíme o jeho představách. Pokud kandidát projde tímto sítem, následuje první a často i druhé kolo pohovoru za účasti manažera. V některých týmech máme dobré zkušenosti s tím, když se už v rámci výběrového řízení kandidát setká kromě mě a manažera i se svými budoucími kolegy. No a když všechno klapne, následuje nabídka. Konečné slovo tak má uchazeč. Když je flexibilní, může třeba hned druhý den nastoupit. I takový případ jsme tu měli. (smích)

Měl bys na závěr pro uchazeče o práci nějakou dobrou radu? Nemyslím jen těm, kteří se budou hlásit k nám do Masteru. Ale obecně. Ať už hledají práci, protože o ni přišli, nebo přemýšlí o kariérní změně.

Buďte upřímní. Na nic si nehrajte, mluvte pravdu a nestyďte se za to, co chcete a co umíte. Nepodceňujte se, ale současně nepřeceňujte své schopnosti. Protože pokud během výběrového řízení něco zatajíte, vrátí se vám to ve zkušební době jako bumerang. Buď nebudete spokojení vy, nebo zaměstnavatel.